Dopis pro babičku

(napsáno 2017)

Už tu nejsi patnáct let a já mám neutišitelnou potřebu si s tebou popovídat. Tohle je docela fajn způsob. Ze všeho nejvíc by mě asi zajímala tvá reakce na všechny ty věci, co se tu teď dějí. Chtěla bych vědět, co bys řekla mně na to, jak žiju, jaká jsem. 

Dost často jsem přemýšlela o tom, že bych chtěla na světě zanechat nějakou stopu, aby se na mě po smrti jen tak nezapomnělo. Tohle je příklad toho, že člověk nemusí dělat velké věci, aby si na něho občas někdo vzpomněl. Ono totiž úplně stačí být prostě skvělá matka, babička. A milovat svoji rodinu.

Věřím, že na nás odněkud koukáš a sleduješ všechno, co děláme. Mamka se snaží aspoň jednou za rok svolat celou rodinu dohromady. Myslím, že to by se ti líbilo, kdybys tu byla. Seděla bys u nás na zahradě, mamka by ti pořád nabízela jídlo, všichni by ti do hlavy vymluvili velikou díru, minimálně dvě z tvých pěti vnoučat by na tebe neustále dorážela a potřebovala ti ukázat nebo říct tohle a tamto, povídala by sis se svými třemi dětmi. A byla bys šťastná. 

Loni jsem s vyznamenáním odmaturovala a i když je tenhle rok docela bída, určitě jednou zvládnu i tu vysokou. Bráchovi už potáhne na třicet a myslím si, že nikdo nečekal, že by spěchal do rodiny.

Letos by ses stala prababičkou, kdybys tu ještě byla. To bylo překvapení pro všechny, protože to přišlo tak nějak najednou. Od té doby pořád přemýšlím, jaký je rodinný termín pro to, když má sestřenice dítě.

Nechci, aby ses nějak trápila, že ani po patnácti letech nejsem schopná se přenést přes to, že tu nejsi. Přece jenom jsem s tebou moc času nestrávila. I tak mám ale hromadu vzpomínek, který můj pětiletý mozek zaznamenal. Rodiče se taky divili, kolik si toho pamatuju. Jen je mi smutno z toho, že poslední vzpomínkou je to, že jsme jednou přijeli k vám domů, já se běžela podívat na pohovku, na které jsi tu poslední dobu trávila, a ty jsi tam nebyla. Byla jsi pryč. A v mých pěti letech jsem se s tebou nemohla rozloučit na pohřbu. Každopádně při pohřbu prababičky tě zmínili a to jsme se všichni rozbrečeli ještě víc. Teď mě napadlo, jak je smutný, že dost často se příbuzní na pohřbech vidí po dlouhé době. Jako by musel někdo zemřít, aby se mohli vidět, protože je jindy nenapadne si říct něco jako "Hele, nechceš se někdy sejít?".

Asi tu plácám páté přes deváté do nic neříkajícího mixu všeho, ale nějak jsem to ze sebe dostat musela. Přijdu si dost divně, když s tím ani po takové době nejsem smířená. Popravdě ani nevím přesně čím to je, ale sázela bych to na to, že je mi smutno z toho, jak mladá jsi odešla a tolik věcí jsi s námi nezažila. A mě by vážně hodně zajímalo, jak by to všechno vypadalo s tebou. Chybíš mi.

ZMIZELA V MLZE (Michaela Klevisová)

V knihkupectví mě okamžitě zaujala obálka a popis ještě víc. Nějak jsem Michaelu Klevisovou nevyhledávala, ani jsem nejdřív netušila, že čtu pátý díl ze série Josef Bergman. Zmizela v mlze mě zaujala natolik, že jsem si dokoupila všechny čtyři předchozí díly. Nějaké návaznosti tam jsou v životě detektiva Bergmana, ale jedná se vždy o jiný případ a tolik nevadí, když se nečtou postupně.

Příběh se odehrává v malé norské vesničce, která se na zimu stává neobydlenou, protože se lidé stěhují do vedlejšího města kvůli sněhu. Toto místo má i svoji historii. Před nějakou dobou Ann-Solveig skočila z útesu i se svojí tříletou dcerkou. Ani jedno tělo se nikdy nenašlo. Annin přítel žije stále v jejich domě a našel si i novou přítelkyni.                                                                                                                                                                                                                                                                                        
Můžeme nahlédnout i do životů ostatních obyvatel, které, jak zjistíme, jsou různě propletené. Objevuje se také Josef Bergman, který do Norska vyrazil na dovolenou plnou rybaření. Plány mu překazí vražda, kterou ze zvyku začne vyšetřovat. Na konci je také odhaleno velké tajemství.

Díky této knize se Klevisová zařadila mezi mé nejoblíbenější autory a postupně dočítám další její knihy. Pokud máte rádi norské detektivky, určitě byste měli zkusit tuhle, která působí věrohodně a v zimě neobydlená vesnička je popsaná natolik dobře, že se na vás tamní atmosféra přenese a vtáhne vás do dění, takže je téměř nemožné knihu odložit. 

95%

DÍVKA VE VLAKU (Paula Hawkins)

O téhle knížce jsem slyšela hodně, než jsem si ji přečetla. Nemám moc ráda, když čtu knihu, kterou hodně lidí vychvalovalo, protože většinou jsem na konci zklamaná. Ale zajímalo mě, o čem je a jakou má zápletku.

Moc vás nepřekvapí, že jde o ženu, která denně dojíždí vlakem a sleduje, co se děje venku za oknem. Vyhlédne si mladý pár a vymyslí si pro ně jména a dokonalý příběh. Jenže se stane něco, co má do dokonalosti hodně daleko. Brzy zjišťuje, jaký je jejich pravý život a dozvídá se pravdu nejen o jejich minulosti, ale i o té vlastní.

Bohužel mě celou dobu poměrně dost vytáčelo chování hlavní hrdinky. Chápu, že některých věcí v životě se nezbavuje snadno, ale aspoň nějakou tu vůli by mít mohla. Do toho se chovala tak často nerozumně, že jsem už začala přemýšlet o tom, proč ji autorka udělala zrovna takovou (protože během čtení jsem na žádný důvod nepřišla).

Je to jeden z těch kousků, co zůstane odložen někde v koutu knihovny, nemám v plánu se k němu vracet. Nemusela jsem se nutit ji číst ani jsem nepřemýšlela, že ji odložím, ale že bych ji urputně hltala až do konce, to taky ne. Čtivosti hodně přidávalo to, jak krátké byly kapitoly a že byly psané podle dní s daty jako deník.

Poměrně dobrý nápad se podle mého dal zpracovat o moc lépe a myslím si, že kdyby hlavní postava nebyla vykreslená tak negativně, mohla bych ji hodnotit vyšším skóre.

60%

BLACKOUT (Marc Elsberg)

Co by se stalo, kdyby jen tak, ze dne na den, lusknutím prstu přestala fungovat elektřina? Bereme ji už tolik jako samozřejmou, že si jen málokdo dokáže představit život bez ní, jak to bylo před lety. Jen si představte, jak to vypadá, když jen na chvíli vypnou proud. Jedna cesta do koupelny a automaticky rozsvítíme. Spoleháme se na lednice a mrazáky, když jde o úschovu potravin. V zimních měsících si užíváme teplo uvnitř domu. Jak by to vypadalo, kdyby výpadek elektřiny trval? Den, dva. Týden. Měsíc...

Elsberg se pokusil popsat realitu, ve které po celé Evropě vypadne proud. Ze začátku to lidé berou jako normální věc, za chvíli přece znovu půjde. Ale po nějaké době začnou panikařit, budou poháněni jedním pudem. Přežít.

Piero Manzano objeví něco, díky čemu začne věřit, že by mohl odhalit toho, kdo za celou katastrofu může. Zprvu nevinný výpadek elektřiny se změní v honbu za viníkem, zatímco lidé se začínají starat pouze o sebe a jsou pro své vlastní přežití schopni udělat vše.

Svět se hroutí. Nefunguje topení, nelze čerpat pohonné hmoty, doprava po městech přestává být možná, banky nemohou vydávat peníze, nemocnice nejsou schopny poskytovat pomoc, supermarkety nemohou dovážet potraviny. Jak byste se zachovali vy?

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bylo zajímavé číst o něčem, co by se klidně mohlo stát a nikdo z nás by na to nebyl připraven. Hodně mě ale zklamalo, kolik pravopisných chyb a překlepů v knize bylo. Když už se vydává kniha, čekala bych trochu větší snahu, co se korekce týče. Přesto to bylo natolik napínavé, že jsem ji hltala od začátku do konce.

90%

Problémy knihomola

Určitě se každý knihomol setkává s různými problémy ohledně knih. Já si pár takových strastí připravila, knihomolové budou v něčem souhlasit, nečtenáři třeba v něčem najdou své kamarády nebo pochopí, že pro nás to jsou vážné věci.

1) Chybějící záložka

Už hodněkrát se mi stalo, že jsem začínala číst novou knihu, po pár stranách jsem ji chtěla odložit a zjistila jsem, že nemám záložku. Dobře, dobře, doma to není takový problém, prostě najdeme nějaký kus papíru a problém je vyřešen. Jenže co když se to stane třeba v MHD, v autě, kdekoliv, kde prostě není nic, čím by se dala kniha založit. Kolikrát jsem byla nucená si prostě pamatovat stranu. Problém nastává, když knihu opět otevírám po několika hodinách (nedej bože až druhý den) a prostě nevím, kde jsem skončila a musím to hledat.

2) Poničení

Pokud vám první bod přišel jako pitomost, tady trochu přituhuje. Možná je to někomu úplně jedno, ale řekla bych, že valná většina knihomolů nesnese jakékoliv malé poničení knihy. Z osobních zkušeností nenávidím, jak se na hřbetu měkké vazby vytváří ohnutá čárka (to mám naštěstí jen u jedné knihy) a jak odstává titulní strana. Pak to různě zatěžkávám, aby se zase narovnala. Jelikož čtu hlavně mimo domov, každá měkká vazba v mojí knihovně má ohnuté rohy, což se mi nelíbí úplně nejvíc, ale musím se s tím vyrovnat.

Co se týče tvrdé vazby, tam je poničení o něco složitější. Vždy mi způsobí infarkt, pokud se mi v tašce nějak zvládne zmáčknout roh. A to prostě narovnat nejde.

3) Půjčování

S poničením knih z velké části souvisí i půjčování. Už se mi stalo, že jsem půjčila knihu a vrátila se mi po třech měsících v salátové edici a šla jsem si koupit novou, protože jsem se na to nevydržela dívat. Takoví lidi mi přijdou úplně nezodpovědní a zajímalo by mě, jak by se na to tvářili oni. Takže pokud se mě někdo zeptá, jestli bych mu knihu nepůjčila, vždy následuje přednáška o nezničení a vrácení v pořádku. A stejně jsem nervózní, dokud se mi nevrátí. (Samozřejmě ale nejsem lakomec a knihy přesto půjčuju.)

Co možná nekteří nepovažují za poničení, je psaní do knihy a ohýbání okrajů stránek jako nahrazení záložky. Při rereadingu bych vůbec nesnesla dívat se pak na zohýbané rohy, kterých by pořád přibývalo, protože ne vždy bych skončila na stejné straně. Psaní do knihy snad ani komentovat nemusím.

4) Málo knih x moc knih

Jsem si jistá, že se najde někdo, kdo prostě nemá co číst. Buď protože už toho četl hodně nebo protože doma v zásobě nic nemá a v knihovně jeho vybrané kousky jsou zrovna vypůjčené a musí hledat něco, čím vyplní čas, než najde nějakou, kterou by chtěl víc.

Opačný problém je, pokud máte hromadu knih a prostě si nemůžete vybrat, co číst dál. Jistě, časem se dostane na všechny, ale občas se prostě stane, že se rozhoduje těžko. U mě tenhle problém nastal docela nedávno, kdy jsem si položila na stůl asi tři knihy, zírala jsem na ně nějakých deset minut a vybírala.

5) Hledání správné polohy

Častý problém, který obtěžuje většinu čtenářů. Chcete si lehnout do postele, sednout do křesla, na gauč nebo kamkoliv jinam, kde rádi čtete. Jenže občas prostě žádná poloha není pohodlná a pořád musíte zkoušet jiné. S tímhle problémem naštěstí problém nemívám, pokud jsem doma, protože vydržím dlouho v jedné poloze. Když si ale chci číst například v autobusu, pořád se vrtím, nevím, jak si opřít ruku, bolí mě za krkem,...

6) Málo času

Věčný problém studentů i pracujících. Pro mě je to asi největší problém ze všech, které jsou tu zmíněné. Často ke mně dochází až k "frustraci" z toho, že se musím učit a nemůžu si číst. Samozřejmě to někdy nevydržím, školu odložím a jdu si na hoďku dvě číst, čehož občas lituju, ale stojí mi to za to. Teď před zkouškovým obdobím je to ale těžší, protože kniha leží na stole, já na ni zálibně pomrkávám, ale učení má přednost. 

Docela závidím lidem, kteří přečtou za měsíc třeba pět knih, protože můj rekord se během školy drží na dvou.

Někdy v budoucnu možná přijdu na další problémy,  tohle je takový výběr nejčastějších. Dejte mi do komentářů vědět, jestli máte nějaké stejné problémy, popřípadě jaké jiné trápí vás.

13 REASONS WHY (Jay Asher)

Jsem hodně ráda, že se mi ještě letos podařilo přečíst nějakou knihu taky v angličtině a musím říct, že vůbec nelituju toho, že jsem si ji nekoupila v češtině. Dost rozhodující bylo to, že se mi česká verze přebalu prostě nelíbí, ale nejvíc mě přesvědčilo to, že už několik let mi přijde angličtina na emotivní vyjádření lepší než čeština. Nevím proč a nedokážu to úplně vysvětlit, ale je to jednoznačně důvod, proč se mi kniha líbila ještě víc.

Myslím, že nemusím představovat, o co jde, každý o tom už asi slyšel (protože u mě je všechno opožděně). Takže jen ve stručnosti, vyprávění je přenecháno na Claye Jensena, který jednoho dne doma na verandě najde zabalenou krabici od bot, ve které je 7 kazet, ze kterých se má dozvědět 13 důvodů, proč jeho spolužačka Hannah Baker spáchala sebevraždu. A on má být jedním z nich.

Po celou dobu na mě ze stránek přímo dýchala pochmurná atmosféra a četla jsem se soucitem jak ke Clayovi, tak k Hanně. Pořád jsem si přála, aby někdo udělal něco, aby se Hannah nezabila, i když jsem prostě věděla, že se zabila. Proto mi bylo dost líto Claye, který to měl úplně stejně. Vůbec si neumím představit, že bych takhle poslouchala někoho, koho jsem znala a věděla, že je to jakýsi hlas ze záhrobí.

Kniha neskrývá nějaké překvapivé zvraty, ale nutí vás číst dál, protože musíte zjistit, co všechno se jí přihodilo a hlavně proč je na seznamu třinácti lidí i Clay. Já sama ji přečetla za dva týdny, což je na mě dost dobré skóre a vím, že jsou lidi, kteří ji měli za den. Překvapilo mě, že anglicky psanou knihu jsem četla rychleji než českou. A jak už jsem zmínila výš, angličtina hodně přispívala tomu, jak má na čtenáře působit celý příběh. Hodně se mi líbilo, jak se Clay potuluje v noci po městě a poslouchá hlas dívky, která s ním na světě už není a vlastně si přijde celkově sám.

Myslím si, že česká verze se ke mně nedostane, ale anglickou si možná někdy přečtu znova. Na Ten, kdo stojí v koutě rozhodně nemá, ale v mojí knihovně bude patřit k oblíbenějším kouskům (už proto, že něco k zamyšlení, něco smutného nebo něco hlubokého mi zní v angličtině líp). Na druhou stranu mám radši detektivky nebo thrillery, které mají napínavou zápletku. Tady stejně už víte, že se Hannah zabila...

Co se týče seriálu, já v létě viděla asi tři díly a docela se mi to zalíbilo, takže jsem si sehnala knihu a možná doženu seriál.

70%

Vánoční přírůstky 2017

Jak už asi z názvu poznáte, tímto článkem chci aktualizovat svůj obsah knihovny. Neberte to jako nějaké vychloubání, prostě se mi jen líbí ta představa, že za pár let budu pročítat staré články a usmívat se nad tím, jak to přibývalo. Nevím, jestli se najde někdo, koho zajímá, jak vypadá moje knihovna, každopádně já si tu chci vytvořit takový "archiv" jak to šlo za sebou s mojí sbírkou.

Není to tak, že bych byla nějak extrémně hodná, prostě jsem jen nechtěla moc jiných dárků, takže jsem si nabrala 12 knih v Dobrovským (naštěstí ve slevě, takže to nebyla tak infarktotvorná částka) a jednu pak přidala z Albatrosmedia.

❖❖❖

Trochu netradičně se mezi tu moji třináctku řadí Sedmilhářky. Netradiční je to z toho důvodu, že podobné knihy snad ještě nevlastním. Viděla jsem ale upoutávku na film, takže když jsem ji v knihkupectví zahlédla, sáhla jsem po ní jen tak ze zvědavosti. Z titulní stránky na mě koukalo zhodnocení knihy od Stephena Kinga. Takže kniha šla se mnou domů...

Na Ta přede mnou jsem četla nějaké ne moc spokojené recenze, ale mně se ta anotace prostě hrozně líbila. Nic v tom duchu jsem ještě nečetla a mám takové příběhy ráda, takže doufám, že mě nezklame.

Zlodějka knih byla hodně opěvovaná a já nad ní nějak nikdy neuvažovala, ale potom jsem si říkala, že příběh nezní vůbec špatně. Vzhled přebalu dodal na nadšení a mám ji doma.

Další dvě detektivky (V lese visí anděl, Sova), které se u mě staly snad i klasikou. Na oba díly se těším, ale bojím se, za jak dlouho se na ně dostane, protože větším favoritem se u mě stal Blackout. Poprvé jsem se o této novince dozvěděla v metru, kde jsem upoutávky viděla na všech stanicích, na kterých se pohybuju. Náhoda?

Dostalo se i na smutnější kousky, kterým je například Chlapec v pruhovaném pyžamu. Ano, neukamenujte mě, ještě jsem ji nečetla. Ale jak vidíte, hodlám to napravit.

Mým nejoblíbenějším kouskem je Ovšem od Karla Kováře (Kovyho), kterého na YouTube sleduju možná už i dva roky, nevím jistě. Jeho videa se mi zalíbila okamžitě a dost často na ně koukám s myšlenkou, jak může stíhat studovat, točit videa, cestovat a ještě si udržovat přehled v politickém dění. Já nestíhám ani studium samotný! 

Další detektivkou je Zmizela v mlze, která mě v knihkupectví zaujala, jsem poměrně dost zvědavá na příběh a co všechno se bude dít. Dávám tomu docela velké šance, tak snad nezklame ani tahle.

Ani by to snad nešlo bez potterovské tématiky, takže tu mám Fantastická zvířata a kde je najít (původní scénář), což se mi líbí jako oddychovka na léto. Ještě mi chybí hodně potterovských knih, takže snad jich alespoň většinu brzo nasbírám.

Všechny malé zázraky jsem viděla v jednom z videí na kanálu Molly v knize (mimochodem, doporučuju, skvělá prokrastinace pro knihomoly) a zaujala mě na první pohled (i obálkou samozřejmě, protože je krásná). Pravděpodobně bude směřovaná taky na léto.

Dívku ve vlaku už četli asi všichni, takže jsem klasicky pozadu. Dlouho jsem kolem ní chodila v knihkupectví a nebyla si jistá, až nakonec také našla místo v mojí knihovně. Anotace mi přišla dost tajemná, takže se těším, až zjistím víc.

A poslední - samozřejmě nemohla chybět Třeštíková. Co jsem přelouskala Osm a Bábovky, její odlehčený styl psaní mi chyběl, takže jsem ráda, že mám do zásoby To prší moře a opět je to kousek na léto (koukám, že mám o prázdninách co dělat).

❖❖❖

Postupně se snad dostane i na 13 recenzí na všechny tyto knihy. Doufám, že mi na to bude stačit rok 2018... 

Do komentářů můžete psát, jaké (knižní) dárky jste dostali vy.