15 otázek o knihách

Aby tu bylo i něco jiného než jen recenze, napadlo mě sepsat trochu osobnější článek a prozradit vám něco o mně a mém vztahu ke knihám. Nemyslím si, že to někdo nutně potřebuje vědět, možná jen hledám zábavu na dlouhou noc.

1) Kdy sis čtení oblíbila?
Mamka mě ke čtení vedla už od mala. Protože jsem se naučila číst už ve školce stylem budeme číst pořád tu samou stránku (v knize Už čtu sám), dokud si nezapamatuju písmenka, byla jsem na sebe dost hrdá, když jsem přišla do školy a před celou třídou jsem téměř plynně četla. Potom začaly pravidelný návštěvy knihovny s kamarády a už se to vezlo. Na to místo mám hodně skvělých vzpomínek.

2) Dělá se ti špatně při čtení v autě?
Na základce jsem měla tradici, že jsem při dojíždění ráno i odpoledne vždycky četla, protože dost často to byly jediný chvíle, kdy jsem mohla číst. Takhle jsem přelouskala většinu knih ze série o sestrách čarodějkách od Thomase Breziny, Husí kůže a polovinu série Princezniny deníky od Meg Cabotové. Teď už jezdím autem sama, takže logicky nečtu, a když jedeme s rodinou, spíš se věnuju konverzaci s nimi.

3) Kniha s ilustracemi nebo bez?
Záleží na knize. Určitě si pohádky nepředstavím bez ilustrací, hlavně u Malého prince by mi hodně chyběly. U těch "dospěláckých" knih už by mi spíš vadily.

4) Máš doma nějaké oblíbené místo na čtení?
U mě v pokoji je mi celkem jedno, jestli si budu číst na židli nebo v posteli. Úplně nejradši ale mám, když je léto a já můžu s knížkou ven na zahradu pod pergolu, kde je se mnou dost často i mamka a pes.

5) Můžeš skončit kdekoliv nebo jen na konci kapitoly?
Je mi příjemnější skončit s kapitolou, ale když je nějaká hodně dlouhá a já už u toho třeba usínám a vím, že to nedám, musím knihu odložit aspoň s dočtenou stránkou. Dost často se mi ale pak stává, že si ten děj tolik nepamatuju nebo už nevím, o čem se ty postavy přesně baví. Prokletí.

6) Jíš nebo piješ u čtení?
Při čtení jíst nedokážu, hlavně když musím třeba krájet a pořád přeskakuju očima mezi knížkou a talířem a pak nemůžu najít řádek. V létě je ale tradice si ke čtení udělat ledový kafe do půllitru.

7) Posloucháš něco při čtení?
Nesnesu ticho, takže určitě. Nesmí se v tom ale mluvit nebo zpívat, takže klasika je najet na YouTube na desetihodinovou verzi písničky Intro od The XX a můžu začít.

8) Můžeš mít rozečtených více knih najednou?
Nevadí mi to, ale nesmí jich být víc než dvě. Potom už mám problém to stíhat a k některé se pak vracím po tak dlouhé době, že už můžu rovnou začít znova. Dost často čtu víc najednou, když je jedna z nich paperback, který nechci tahat u sebe v tašce a ničit ho (protože detailista nejvíc nesnáší ty ohnutý rohy).

9) Jak často nakupuješ knihy?
Poslední dobou při častých návštěvách Prahy měsíčně. Nejdřív jsem začala dokupovat celou sérii Harryho Pottera, potom jsem hrozně potřebovala novou knížku Stephena Kinga (kterou jsem od září ještě pořád ani neotevřela). No a nedávno zase přišlo překvápko v podobě "táta se zbláznil" a během jednoho dne jsme toho nakoupili fakt dost. Takže mám asi příštích pár let co dělat, pokud chci na všechno ještě napsat recenzi.

10) Preferuješ knihovnu nebo vlastní knihy?
Dřív jsem hodně chodila do knihovny kvůli zvyku z dětství. Potom mi začalo vadit, že tam nemají všechny knihy a toužila jsem po vlastní knihovničce. Pamatuju si, jak na mě mamka blbě koukala, když jsem si začala hledat knížky na e-shopech. Teď už jí to divný nepřijde, když už ty knihy nemám kam dávat.

11) Máš radši papírovou knihu nebo e-knihu?
Jednou jedinkrát jsem četla knihu na mobilu, protože jsem ji nestihla dočíst do konce půjčovní doby (další výhoda vlastních knih), a to bylo Prokletí Salemu od Kinga. Bylo to strašný, bolely od toho oči a vůbec to nevonělo. Takže rozhodně oldschool - papírová kniha.

12) Spíš paperback nebo hardback?
Paperback se mi o dost víc ničí, takže se hodně bojím si ty knížky brát s sebou na cesty nebo do školy, takže se poohlížím spíš po pevné vazbě. Brání mi v tom ale moje slabost pro vůni knih. A paperback rozhodně voní víc a líp.

13) Kamenný obchod nebo e-shop?
Dřív jsem hodně nakupovala přes internet, protože v našem městě v knihkupectvích nikdy neměli to, co jsem zrovna chtěla a stejně jsem na to musela dlouho čekat. Teď si pro ně jezdím do Prahy a libuju si v tom procházení mezi regály. Kdybyste někdy v knihkupectví viděli někoho, kdo čichá ke knížkám, jsem to pravděpodobně já.

14) Čeští nebo zahraniční autoři?
Jako dítě jsem dost četla české. Hodně Ivonu Březinovou a její Trosečníky (pokud si to správně pamatuju). Teď mám ale rozhodně radši zahraniční. Za zmínku rozhodně stojí Rowlingová, King, Nesbo a Dan Brown. Chystám se i číst v originále, takže držte palce.

15) Oblíbená kniha z dětství?
Tady bych se mohla opavdu hodně rozepsat. Na základce jsem zbožňovala již zmíněné sestry čarodějky (každá kniha měla jiný titul, takže přesný název asi nedohledám), Trosečníci, Praprázdniny a hlavně Husí kůže. Nebo mě taky bavily takový ty hrozně tenký knížky s velkými písmeny o psech, které jsem vždycky přečetla během jednoho dne. Nepamatuju si ani jeden titul, ale vím, že jedna knížka určitě byla o štěněti jménem Scotty. A na konec bych chtěla zmínit autorku, která pro mě v určitém věku byla absolutní favoritkou, protože u jejích knih jsem se dokázala už nějak zamyslet nad obsahem a najít v nich něco víc než jen pohádku o Scottym. Jacqueline Wilsonová. Pokud nemáte co číst, doporučuju hlavně Ilustrovaná máma, Projekt Loty a Lola Rose (moje srdcovka). Rozhodně si to všechno přečtu znova (asi jako Modrá jako indigo od Cathy Cassidy).