Čtecí úchylky

Každý má nějaké své zvyky a úchylky ohledně knih a čtení. Existují zvyky, které ostatní nemusí úplně chápat (pro mě je to ohýbání krajů místo záložky, to je barbarství), a zvyky, které mohou mít všichni. V tomto článku bych se chtěla zamyslet nad těmi svými.

Zapisuju si, jak dlouho knihu čtu

Tohle je pro mě už taková klasika. Když začínám číst nějakou knihu, poznamenám si datum a po dočtení si spočítám, kolik dní/týdnů mi to zabralo. Většinou si pak říkám, jaká jsem hanba, protože mi jedna knížka trvá někdy i dost dlouho (nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale mně to vadí). 

Záložky

Poměrně novým zvykem je, že mám dvě záložky. Protože jsem začala zase cestovat kvůli škole a nečtu už jen doma, mám knihu v látkovém obalu, který má svoji vlastní záložku. K tomu mám takovou tu magnetickou z knihkupectví. Tu si vždycky dám na stranu, kterou čtu za den jako první a ta šňůrka slouží jako založení strany, kde jsem skončila (když třeba vystupuju z metra). Druhý den si pak spočítám, kolik stran jsem přečetla a magnetickou záložku zase přesunu.

Tady už si fakt připadám, jako nějaký knižní blázen...

Sundávám přebal

Pokud má hardback přebal, na dobu čtení ho vždy sundávám a nechávám na poličce. V opatrnosti jsem u knih jako šílenec a vadí mi opravdu každá maličkost a v knihkupectví dlouho vybírám, kterou knihu si vezmu, protože jedna má trochu odřený kraj, tahle má přebal už trochu pomačkaný, tahle je zase nějaká škrábnutá,...

Série musí být ve stejné vazbě

Asi každý knihomol ví o tom jedenáctém díle série Jo Nesba. Všechny předešlé díly mám v paperbacku a při každé návštěvě knihkupectví se dívám, jestli už náhodou není i u toho jedenáctého. Navíc jsem zjistila, že Psí cesta je i v paperbacku, takže jsem pár dní rozdýchávala, že mám každý díl v jiné vazbě.

Chci střídat autory a žánry

Nevím proč, ale co mám v knihovně ohromné množství knih, které na mě čekají, nechci číst stejného autora za sebou. Jedna kniha od Kinga, jedna od Nesba, vrhnu se na další díl Harryho Pottera, pak se možná vrátím ke Kingovi. Chci se pohybovat i v různých žánrech, takže když dočtu slaďák, ráda si dám pro změnu kingovku. Prostě nechci číst podobné knihy hned po sobě.

Vůně

Dost lidí v mém okolí si ze mě v tomhle dost utahuje. Už jste ale někdy cítili něco lepšího než knihu?

Je ale pravda, že i v metru to vypadá divně...

Ticho

Patřím mezi ty lidi, co si ke čtení potřebují něco pustit. Samozřejmě ne film, seriál nebo nějakou rušivou hudbu. Většinou volím hudbu, kde se nezpívá a hraje jen melodie. Nesnesu ticho v místnosti u ničeho. Čtení, vaření, věšení prádla, úklid,... U všeho musí aspoň něco hrát (nebo mluvit).

Znám i některé čtenáře, kteří nepřečtou ani větu, když je kolem nich ruch nebo někdo mluví (například v MHD). To mně zase narozdíl od seriálu problém vůbec nedělá. Prostě to odfiltruju a "zavřu" se do knihy.

Kdybych se jen trochu snažila, přišla bych na další zvyky, ale to si případně nechám na pokračování. Pokud jste se v něčem našli nebo máte nějaké jiné úchylky, určitě mi je napište do komentářů, tohle mě docela zajímá.